Voda v krajině a člověk

Představte si krajinu. Co vidíte? Zelenou louku? Pole pod modrou oblohou? Lesní cestu nebo horský masiv? A možná – někde v koutku – i vodu. Řeka mezi stromy, jezírko, kapky rosy nebo déšť na listí. Voda je totiž v krajině nejen přítomná, ale naprosto nezbytná.

Voda má v přírodě mnoho podob – teče v řekách, naplňuje rybníky, skrývá se v hloubkách jako podzemní voda. V České republice je právě podzemní voda důležitým zdrojem pitné vody – zajišťuje zásobování více než poloviny obyvatel. Tato voda vzniká velmi pomalu, když se srážky vsáknou do půdy a postupně prosakují do hlubších vrstev.

Přesto podzemní vodu často ohrožujeme – například intenzivním zemědělstvím, úbytkem vegetace a rychlým povrchovým odtokem. Změny klimatu přinášejí sušší období, silnější deště a méně sněhu. Co to znamená? Méně vody v půdě, řekách i podzemí.

Současně mizí i mokřady – místa, která vodu zadržují a poskytují životní prostor stovkám druhů. Mokřady, slatiny a rašeliniště fungují jako přírodní houby – zadržují vodu při deštích a pomalu ji uvolňují v době sucha. Pomáhají tak zmírňovat extrémy počasí, zlepšují kvalitu vody a vytvářejí jedinečné prostředí pro rostliny i živočichy. Slatina je přitom typ mokřadu s vysokým obsahem živin, často vznikající ve vlhkých, periodicky zaplavovaných oblastech. V minulosti jsme však tato území považovali za neúrodná a zbytečná – a tak jsme je vysušovali.

NPR Kladské rašeliny, foto rodinný archiv Převrátilovi

Vedle mokřadů hrají významnou roli i přehrady. Zadržují vodu, chrání před povodněmi a slouží jako zásobárna pro suchá období. Na druhou stranu ale narušují přirozený tok řek, ovlivňují mikroklima a omezují migraci vodních živočichů. Proto je důležité jejich citlivé umisťování a správné hospodaření.

Luhačovická přehrada, foto rodinný archiv Převrátilovi

Zásahy člověka

Možná jste si někdy všimli, že některé řeky připomínají rovné kanály. Proč? Ve 20. století jsme je napřímili a oddělili od niv. Niva je přirozené záplavové území podél řeky, kam voda při vyšším průtoku přirozeně vystupuje. Tím se řeky zkrátily téměř o třetinu. Voda teče rychleji, nestačí se vsakovat, a hrozí větší povodně. Krajina přitom ztrácí svou schopnost vodu zadržet. Zároveň se snižuje odpar vody z řek a tím je negativně ovlivněn malý koloběh vody.

Dalším nepříliš šťastným krokem člověka byly meliorace – soubor technických opatření převážně z 50. let, jejichž cílem bylo odvést vodu z půdy. Pomocí drenážních trubek, příkopů nebo úprav terénu jsme chtěli zvýšit zemědělskou produktivitu. V době jejich vzniku dávaly meliorace určitý smysl, dnes je jejich důsledkem často vysušená půda, ztráta přirozené retenční schopnosti a vyšší náchylnost k erozi. Jejich odstraňování je ale nákladné a častým problémem je fakt, že často nevíme, kde přesně jsou umístěny.

zdroj: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2011/cislo-7/zlo-zvane-meliorace.html

Jedna dobrá zpráva ke stavu vody v krajině a roli člověka je – dá se to změnit. Vracíme se k přírodě: obnovujeme mokřady, meandry, remízky. Co kdybychom krajinu přestali upravovat podle svých představ a začali jí naslouchat? Co kdyby voda zase měla čas zůstat?

Zadržování vody přináší víc, než se zdá: chladí krajinu, podporuje život, zvyšuje odolnost zemědělství. A ještě vypadá krásně – tůně, květinové louky, pomalu tekoucí potoky.

Zkuste se při další procházce podívat, jak krajina kolem vás hospodaří s vodou. Je to příběh, který čteme každý den – jen ho musíme chtít vidět. A možná i přepsat.

Zajímají Vás konkrétní příklady? Podívejte se třeba na:

Autor: Petra Pešavová

Zdroje:

https://www.ceskovdatech.cz/clanek/179-voda-v-krajine
https://theses.cz/id/zjr10f/Karel_Janeek_Bakalsk_prce.pdf