Narušená krajina a půda neznamená jen sucho. Neschopnost půdy zasakovat vodu přispívá vzniku a síle povodní. Neopominutelný podíl na tom má člověk a jeho neuvážená činnost.
Povodní je myšlený přirozený jev, kdy se na daném území naráz vyskytuje více vody, než zvládne korytem vodního toku odtéci, a voda se vylije z břehů. Samotné vylití toku z koryta je pak označováno jako záplava. Povodně se objevují nepravidelně a v různé intenzitě. Může za nimi stát jarní odtávání sněhu, rychlé přívalové deště nebo srážky méně silné, ale dlouhotrvající. Pravděpodobnost výskytu těch intenzivnějších je naštěstí s rostoucí intenzitou nižší.
Rozdíl ve schopnosti materiálů zachytit vodu je opravdu obrovský. Zatímco na zastavěném území se zasákne pouhých 5 mm vody, v lese je to už cca 50 mm a v údolních nivách dokonce 1000 mm vody! V roce 2002 zadržel 11 km dlouhý úsek niv při řece Lužnici asi 5,5 milionů m3 vody.
Příroda se často umí vypořádat s povodněmi sama. To je dané i povahou koryta. V přirozeném meandrovitém korytu teče velká voda pomaleji, má tedy i delší čas se zasáknout. Zároveň retenční potenciál vody je zde řádově vyšší než v říční krajině ovlivněné člověkem. To se pak zúročí i v sušších obdobích, kdy je vody v půdě dostatek.
Ve zdravém přirozeném toku dochází dobře a snadno k samočištění anebo infiltraci živin, je snížena míra celkové eroze. Dochází k žádoucímu vývoji říční krajiny a ukládání splavenin. Přirozený tok je také atraktivním stanovištěm široké škály rostlinných i živočišných druhů a má i výraznou estetickou a rekreační funkci pro člověka.
Koncem 19. století byla maximální snaha předcházet zaplavování zemědělské půdy a na ní rostoucí úrody. Došlo tedy k intenzivní regulaci toků, zejména zrychlením odtoku, rozšiřování stávajících koryt,… V dolních úsecích toků ale voda teče výrazně pomaleji a množství svedené horními úseky nestíhala odtékat. Tím došlo ke zvýšení rozsahu záplav. Vzpomeňte si, co se stane v přistávacím bazénku, když sjedete po tobogánu v aquaparku!
Drastickým zásahem do toků člověk narušil ale celé fungování režimu vody v krajině. V důsledku příliš hlubokých koryt, nedochází k obnově podzemní vody a její hladina klesá o to rychleji. V ohrožení se pak objevují vodní živočichové i lužní lesy, dochází k epizodám výkyvů počasí, přehřívání půdy i zhoršování její úrodnosti v souvislosti rozkladu živin. Tyto dopady pak postihnou všechny – nejen ty v záplavových oblastech!
Proto je snahou kvalitně revitalizovat koryta řek i potoků do stavu původního přírodě blízkého a zároveň hájit dosud ta zachovalá před nevhodnými technickými zásahy.
https://arnika.org/jak-vznikaji-povodne-a-co-se-behem-nich-deje