Sucho – proč tu je a co ho způsobuje?

K teplému letnímu počasí patří v našem podnebí méně srážek a větší odpar vody, což stále častěji vyúsťuje v přírodní jev spojený se zásadním nedostatkem vody, který nazýváme suchem. Na tento fenomén se nyní zaměříme. Co ho způsobuje? Jak to bylo se suchem v minulosti, jaké jsou vyhlídky do budoucna? Jakými způsoby se lze adaptovat na taková období?

Nejprve ovšem uvedeme, které typy sucha rozpoznáváme podle různých oborů. (4,5,6)

  • meteorologické sucho – to lze definovat jako období (př. měsíc, rok či několik let), kdy je v daném místě pozorován pro danou dobu neobvyklý srážkový deficit, který je často spojen s nadnormálními teplotami vzduchu, nízkou vlhkostí vzduchu a menší oblačností
  • zemědělské (= agronomické) sucho – v návaznosti na minulé nebo stávající meteorologické sucho není v půdě dostatek vláhy pro správný růst a vývoj rostlin (a to samozřejmě nejen zemědělských plodin)
  • hydrologické sucho – z důvodu nedostatku srážek dochází k nedostatku vody ve vodních tocích, jezerech a vodních nádržích i vod podzemních (tam se meteorologické sucho promítne s největším zpožděním); hydrologické sucho je nicméně také přímo vázáno na užívání vody a může tedy být prohloubeno lidskou činností
  • socioekonomické sucho – zde je možné pozorovat dopady do oblasti sociální (zásobování občanů vodou) a ekonomické (vyčíslitelné poklesy výnosů zemědělské produkce, omezení např. lodní dopravy či průmyslu,…)

Mezi vědci panuje shoda, že původcem je jednoznačně změna klimatu a s ní spojený skleníkový efekt v důsledku zvyšování tzv. skleníkových plynů (jako CO2, methan a další) v atmosféře(2). Vlivů na klima je samozřejmě celá řada, ale ze všemožných antropických i neantropických faktorů má opravdu jediný statisticky průkazný vliv vyšší koncentrace oxidu uhličitého v zemské atmosféře. Zde je pak hlavním viníkem opravdu lidská činnost, zjm. spalování fosilních paliv. Toto bylo prokázáno sledováním izotopů uhlíku v CO2. Ten se totiž v přirozeně se vyskytujícím CO2 liší od toho vznikajícího spalováním fosilních paliv.(1)

V důsledku globální změny klimatu pak dochází jednak k růstu průměrných ročních teplot (v Česku se teplota za posledních 200 let zvýšila o zhruba 1,1°C)(2), jednak k stále častějším extrémům v počasí. Roční srážkový úhrn tedy může zůstat stejný, ale v průběhu roku se objevují intenzivnější deště a delší období sucha.(1)

S vyššími průměrnými teplotami se prodlužuje i vegetační období rostlin. Na podzim, kdy je stále teplo, ale ubývá světla, přestávají v takové míře rostliny fotosyntetizovat (což je jeden z klíčových procesů odbourávání CO2) a více dýchají, čímž opět produkují tento skleníkový plyn. V celkové bilanci se tedy množství pohlceného oxidu uhličitého snižuje.(1)

Se zvyšující se koncentrací CO2 se tedy otepluje atmosféra. Teplejší atmosféra pojme více vodní páry, čímž vzrůstá energie, která dává vzniknout silnějším a častějším extrémům. Vzhledem k tomu, že voda je další velmi významný skleníkový plyn, čímž narůstá skleníkový efekt.(1)

Vlivem teplého vzduchu odtávají bílé plochy sněhu a ledu, zmenšuje se tak odraz světla, více se ohřívá vzduch, a proto i více zmrzlé vody roztaje. Jevu, kdy nějaká změna vyvolá děj, který tuto změnu posílí, jako i v tomto případě, se říká pozitivní zpětná vazba. Bohužel, takových roztočených spirál existuje ještě mnoho… Naštěstí existuje i negativní zpětná vazba, kdy dochází k útlumu změny vyvolaným dějem. Roztátím ledovců, které obsahují sladkou vodu, je slaná oceánská voda naředěna a zamrzá už při vyšších teplot, čímž dochází snáze k jejich obnově.(1)

V neposlední řadě se v teplejším vzduchu tvoří větší kapky. Nejen že se za intenzivnějších srážek většina vody nestihne vsáknout a odteče, ale pád velkých kapek podporuje erozi. To je proces rozrušení půdního povrchu spojený s odplavením částic půdy. Ač se jedná o přirozený půdotvorný proces, dojde-li k němu rychle a ve velkém měřítku, snižuje se produkční schopnost půd a urychluje se jejich degradace. Dochází k odplavení nejúrodnější vrstvy půdy (ornice), organické hmoty i minerálních živin, poškození pěstovaných rostlin nebo snižování propustnosti půdy pro další vodu.(3)

Sucho je problémem v průběhu celého roku. Při suché zimě nedojde z důvodu malých sněhových srážek k doplnění podzemních vod. Přitom právě období od prosince do února je pro nárůst jejich hladin klíčové. Když brzké teplejší dny v březnu vystřídají dubnové mrazy, může být mnoho sotva vykvetlých rostlin zničeno. Během teplejších dnů, jejichž počet se zvyšuje, je samozřejmě zapotřebí i větší množství vody v krajině. Ty se ale tenčí. Pro ilustraci, v České republice klesla průměrná zásoba vody od dubna do června o 20 % za pouhých 50 let.(1)

Nedostatek podzemní a povrchové vody by mohl v některých situacích zapříčinit nestabilní zásobování obyvatel pitnou vodou. Vliv má deficit vláhy i na snižující se zemědělskou produkci, kterou v dlouhodobém měřítku nezachrání ani ta nejlepší hnojiva nebo pesticidy.(4)

https://www.chmi.cz/aktualni-situace/sucho#
....