Plzeň – odkud teče pitná voda do domácností a kde končí?

Po návštěvě moravských metropolí se opět vracíme do Čech tentokrát do Plzně, města s více než 170 000 obyvateli. Spotřeba pitné vody v západočeské metropoli od roku 2009 klesla za 10 let z více než 110 l na osobu a den na 90 litrů. Došlo k tomu hlavně díky stále většímu užívání úsporných spotřebičů a spořičů vody v domácnostech. V roce 2019 se nicméně snižování spotřeby zastavilo.(1)

Počátky hromadného zásobování Plzně pitnou vodou sahají až do 16. století. Přes dosud stojící vodárenskou věž (tzv. Černá věž) byly vodou z řeky Radbuzy napájeny celkem 4 kašny na náměstí Republiky téměř 300 let. Roku 1889 vybudovala firma dr. Škody nový vodárenský komplex. Jeho součástí byla i úpravna vody pod kopcem Homolka, ta již odebírala vodu z Úhlavy.(2)

Tato řeka je zdrojem pitné vody nejen pro Plzeň, ale i pro Klatovy a Domažlicko. Ke kumulaci vody slouží vodní nádrž Nýrsko vytvořená roku 1969 zatopením Úhlavského údolí v CHKO Šumava.(3) Ze všech nádrží v povodí řeky Berounky má tato nejčistší vodu a velmi snadno se upravuje na vodu pitnou.(4)

Vlivem rozmachu průmyslu na počátku 20. století však kvalita vody v Úhlavě velmi poklesla. Z důvodu nedostatku financí a vysokých nároků společnosti byl v roce 1916 vybudován tzv. pitný vodovod. Tím byla rozváděna pitná voda z roudenských studní Měšťanského pivovaru do 120 stojánků a 25 škol a dalších veřejných budov. Do roku 1970, kdy došlo k vybudování nové chemické úpravny, tedy vedle sebe fungovaly 2 vodovodní systémy: pitný z pivovaru a užitkový ze staré vodárny pod Homolkou.(2)

V nedávné době se musela Plzeň vyrovnávat s vysokými hladinami některých pesticidů (hlavně těch využívaných při pěstování biopaliv jako je kukuřice nebo řepka olejná) zjištěných v pitné vodě. U pěti látek došlo dokonce k udělení hygienických výjimek a navýšení přípustných limitů.(5)

Častější kontroly používání pesticidů v zemědělství v oblasti povodí Úhlavy, ani částečné nahrazení pískových filtrů filtry s granulovaným aktivním uhlím nebyly dostačující a z dlouhodobého hlediska hrozilo významné zhoršení kvality pitné vody.(5) Proto prošla vodárna v letech 2013 až 2016 modernizací.(6) Ta byla zaměřena především právě na doplnění technologie pro odstranění pesticidních látek. Tento způsob úpravy vody se osvědčil, pitná voda nyní splňuje přísné parametry ministerstva zdravotnictví i EU. Modernizace ÚV na Homolce tak přispěla ke snižování zdravotního rizika pro obyvatele Plzně.(7)

K budování prvotních kanalizací v Plzni docházelo již od 17. století, šlo nicméně pouze o nahodilé stavby s volnými výustěmi. Na konci století 19. byl pak zrealizován návrh splachovacího jednotného kanalizačního systému, který byl postupně rozšiřován se zvětšováním se města. Na tento systém je v současné době připojeno 98% obyvatel Plzně a veškerý tamní průmysl.(8)

Ač se zde již ve 20. letech 20. století objevovaly snahy o zavedení čištění odpadní vody, ke zprovoznění první plzeňské čistírny odpadních vod došlo až roku 1964 po deseti letech stavby provázené četnými problémy. V té době už byla kvalita vody v řece Berounce vlivem rozvoje průmyslu v katastrofálním stavu.(9)

Provoz této čistírny (ČOV I) byl po roce 1997 utlumen, kdy na levém břehu Mže vznikla nová modernější čistírna (ČOV II). Když areál ČOV I zdevastovaly povodně v roce 2002, byl její provoz ukončen úplně. Na ČOV II mezi lety 2010 a 2012 došlo k tzv. intenzifikaci, zejména pro zvýšení účinnosti odstranění dusíku.(9)

zdroje:

(9)https://www.vodarna.cz/cistirna-odpadnich-vod/