Pitná voda nesmrdí, ale co může za to, když je opak pravdou?

Pach – přijatelný pro odběratele. Tímto způsobem je definován limit pro pach vyhlášky Ministerstva zdravotnictví (MZ) č. 252/2004 Sb. v platném znění. Jedná se o 49. ze 69 ukazatelů, kterými jsou v České republice vymezeny požadavky pro pitnou vodu. Většinou bez problémů, ale co může teoreticky za to, že pach přijatelný nebude?

Na vině budou nepatrné koncentrace znečišťujících látek různého původu. Důležitým pojmem je v této oblasti prahová koncentrace pachu, která předurčuje, kolik látky musí být ve vodě obsaženo, aby byla čichem postižitelná. Tyto hodnoty jsou poměrně orientační – každý může mít jinak citlivý nos. Dalším faktorem, který pach ovlivňuje, je celkové složení vody. Směsi látek mohou pach redukovat, ale i umocňovat.

Kdybychom chtěli pach rozdělit na jednotlivé druhy, můžeme využít značení zemitý, fekální, hnilobný, plísňový, rašelinový, po specifických chemikáliích apod. Intenzita pachu se znázorňuje na škále 0 (žádný) až 5 (velmi silný). Zkoušky se primárně konají při teplotě vody 25 °C, nicméně je důležité testovat pach i při vyšších teplotách, jelikož bývá intenzivnější. Pach vody musí být přijatelný i v zahřáté vodě!

Určitý pach, tzv. sekundární, může pitná voda získat i při hygienickém zabezpečení chlorem. Při obsahu zbytkových látek organického původu pak dochází ke vzniku jejich chlorovaných derivátů, např. chlorfenolů. Prahová koncentrace 2-chlorfenolu je 0,1 mikrogramů, tedy pouze 0,0000001 gramů, v litru vody. Při přijatelném pachu pitné vody je tedy jejich obsah ještě nižší, téměř nulový.

Zabezpečení pitné vody chlorem je tradiční způsob účinného usmrcení přítomných organismů, z části patogenních. Ani v této branži pokrok nelze zastavit, a tak je na některých úpravnách voda dezinfikována např. oxidem chloričitým (nevznikají deriváty chloru) nebo také UV zářením (fyzikální způsob, při kterém do vody nejsou vnášeny další látky).

Autor: Martin (Martin Převrátil)

Zdroje:

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-252

PITTER, P. (2009). Hydrochemie. Praha: VŠCHT, 2009.