Vzhledem ke snížení množství využitelných vodních zdrojů pro lidskou populaci se recyklace vody dostává stále více ke slovu. Jedním z klíčových úkonů pro bezpečné znovuvyužití vody je její dezinfekce – hygienické zabezpečení. Možnosti dezinfekce se dají víceméně rozdělit na tři hlavní skupiny – chemickou, fyzikální a jejich kombinaci.
Chemickou dezinfekci představuje výhradně použití chlóru, oxidu chloričitého a ozonu. Chlór (Cl2) se rozpouští ve vodě za vzniku kyseliny chlorné, která proniká skrz buněčnou stěnu bakterií, oxiduje jejich enzymový aparát a tím je zahubí. Oxid chloričitý (ClO2) je ještě silnější oxidační a dezinfekční činidlo než volný Cl2. Mechanismů, kterými likviduje bakterie, je více, v principu se jedná o narušení metabolismu proteinů a jeho následné znemožnění.
Ozón (O3) je po fluoru druhé nejsilnější oxidační činidlo,
čímž získává i silné dezinfekční účinky. Bakterie zabíjí přímo po kontaktu s jejich buněčnou stěnou.
Fyzikální dezinfekce je nejčastěji prováděna UV zářením, další možnosti zatím nenacházejí větší užití. UV záření spočívá ve fotochemické reakci, která efektivně odstraňuje nejen bakterie, ale také prvoky či viry. Radiace UV záření zapříčiňuje narušení genetického materiálu mikroorganismů, což způsobuje jejich zahubení.
Kombinovat dříve zmíněné procesy lze víceméně dle libosti, tradičně se však využívají O3+Cl2, UV+O3 a UV+Cl2. Vzhledem k odlišným mechanismům při dezinfekci představuje vzájemná kombinace procesů komplexnější pohled na hygienické zabezpečení vody.
Možností hygienického zabezpečení vody tady existuje řada. Který použít či jak jednotlivé procesy nakombinovat je určeno kvalitou a průtokem vody, ale rovněž třeba finančním rozpočtem nebo celkovou dostupností.
Autor: Martin (Martin Převrátil)
Zdroj:
Feng, Z., Xue, R., & Ge, L. (2021). A Brief Talk of the Disinfection Process for Reclaimed Water. In E3S Web of Conferences (Vol. 271, p. 04002). EDP Sciences.