Voda v zemědělství

Voda je pro zemědělství klíčová – bez ní nevzejde úroda, nevyklíčí semínko, nevzroste žádná rostlina. Možná vás překvapí, že více než třetina veškeré spotřeby vody v Evropě připadá právě na zemědělství.

V Česku zabírá zemědělská půda přes 50 % rozlohy státu, a i když se většina plodin pěstuje bez přímého zavlažování, změna klimatu a posun v rozložení srážek přinášejí nové výzvy. Sucho střídají přívalové deště, které nedokáže půda pojmout. Zvyšuje se tak tlak na umělou závlahu.

Kolik vody zemědělství skutečně potřebuje?

Následující přehled vám poskytne základní představu o množství vody potřebného k vypěstování 1 kg jednotlivých plodin. Jedná se o tzv. vodní stopu, tedy celkové množství vody zahrnující srážky, závlahu i zpracování. Uvedené hodnoty jsou průměrné a mohou se lišit v závislosti na klimatu, stavu půdy a způsobu hospodaření. Při využití efektivních metod, např. kapkové závlahy, může být skutečná spotřeba vody výrazně nižší (viz dále v článku).

brambory	278 l/kg
pšenice	910 l/kg
kukuřice	1222 l/kg
rajčata	214 l/kg

Mnohé plodiny se navíc nepěstují přímo pro lidskou spotřebu – část slouží jako krmivo pro hospodářská zvířata (např. kukuřice, ječmen), jiné se využívají pro technické účely, jako je výroba biopaliv nebo olejů (např. řepka). I tyto plodiny ale potřebují závlahu.

Jak mohou zemědělci vodou šetřit?

Dobrou zprávou je, že možnosti existují – a řada z nich už dnes funguje i v českém prostředí.

1. Chytré závlahy a moderní technologie

Tradiční závlahové systémy často plýtvají vodou – kropí plošně, výpar je vysoký, a část vody se dostane tam, kde vůbec není potřeba. Kapková závlaha funguje jinak. Jde o systém hadiček, které rozvádějí vodu přímo ke kořenům rostlin – v malých dávkách, pomalu a cíleně. Tím dochází k výraznému snížení ztrát výparem a zároveň k efektivnějšímu využití vody.

2. Ochrana půdy

Metody jako mulčování, meziplodiny, zatravnění či omezení orby pomáhají udržet vodu v půdě déle díky navýšení podílu organické hmoty. Půda pak funguje jako přirozený rezervoár a rostliny mají vodu k dispozici déle – bez nutnosti umělého zavlažování.

3. Krajinné prvky

Součástí efektivního hospodaření s vodou v zemědělské krajině jsou i různé krajinné prvky – například remízky, meze, tůně nebo mokřady. Tyto přírodní struktury pomáhají zpomalit odtok vody, podporují vsakování a zároveň vytvářejí důležité biotopy pro živočichy. Podrobněji jsme se tomuto tématu věnovali v našem červnovém článku, kde najdete konkrétní příklady a praktická doporučení.

A co my jako spotřebitelé?

I když nezavlažujeme pole, ovlivňujeme, jakou vodní stopu vytváříme – tím, co jíme, co kupujeme a koho podporujeme.

Můžeme:

Autor: Petra Pešavová

Zdroje: