Voda, kterou doma spláchneme nebo vylijeme do dřezu, nekončí jen tak „někde“. Aby se chránilo naše zdraví i příroda, existují jasná pravidla, jak se s odpadními vodami musí nakládat. Evropská politika v oblasti vody stojí na dvou hlavních pilířích. Směrnice o čištění městských odpadních vod určuje, jak mají obce a města čistit odpadní vodu. Druhým stěžejním dokumentem je Rámcová směrnice o vodách, která cílí na dosažení dobrého stavu vodních útvarů v krajině. Společně tvoří základní kámen ochrany vody a ukazují, že čistá voda není samozřejmost, ale výsledek jasně daných pravidel.
Nakládání s městskými odpadními vodami
Obce mají ze zákona povinnost zajistit, aby jejich obyvatelé měli kam odpadní vody odvádět a kde je čistit. Když se v obci vybuduje kanalizace, není to dobrovolné, domácnosti se na ni musí připojit. Tam, kde kanalizace chybí, je potřeba mít žumpu nebo domovní čistírnu a prokazovat, že se skutečně vyváží. To chrání nejen sousedy, ale i studny a spodní vody, z nichž mnozí z nás čerpají vodu pitnou.
Jaké máme povinnosti v domácnosti?
Když už je člověk na kanalizaci napojen, měl by také dbát na dodržování kanalizačního řádu. To, co vhodíme do záchodu nebo vylijeme do dřezu, má přímý vliv na fungování čistíren i kvalitu řek. Legislativu proto doplňuje tzv. kanalizační řád, který jasně určuje, co do kanalizace smí a co ne.
- Papír pouze toaletní. Vlhčené ubrousky, kapesníky nebo vatové tyčinky se ve vodě nerozpustí. V kanalizaci pak tvoří „ucpávky“, které mohou způsobit poškození potrubí, anebo zablokovat čerpadla a poškodit technologii čistíren.
- Tuky a oleje nikdy do dřezu. Stačí pár kapek fritovacího oleje a v potrubí vytvoří povlak, který se postupně mění v pevnou hmotu. V Británii už takové nánosy dostaly jméno „fatberg“ – doslova tukové ledovce. Problém mohou tuky také vytvořit i přímo na čistírně v podobě plovoucích filmů na hladině nádrží. Jejich rozklad je mimo jiné složitější výzvou pro mikroorganismy aktivovaného kalu.
- Chemikálie a léky zpět do sběrného místa. Barvy, ředidla nebo zbytky léků čistírna nedokáže zcela odstranit. Do řek se pak dostávají látky, které ohrožují ryby a mohou komplikovat i úpravu pitné vody. Navíc, pokud by se jednalo o antibiotika, riskujeme šíření antibiotické rezistence (pokud Vás o tomto tématu zajímá více, můžete si přečíst náš dubnový článek). Proto, prosím, vracejte nevyužitá léčiva do lékáren a ostatní nebezpečné látky do sběrného dvora.
- Zbytky jídel raději do bioodpadu. V kanalizaci mohou zahnívat a narušovat biologické procesy, na kterých je čištění založeno. Na rozdíl od Spojených států nejsou naše stokovací sítě a čistírny vybudovány na přijímání bioodpadu, není s ním v rámci čistírenského procesu počítáno.
Každá kapka, kterou doma vypustíme, prochází systémem, který je citlivý a stojí nemalé peníze. Dodržováním těchto jednoduchých pravidel pomáháme chránit čistírny, přírodu i vlastní peněženku.
Průmysl
Dalším důležitým hráčem je průmysl. Znečištění z průmyslu je často jiného charakteru než odpadní voda z domácností, a tak mají podniky povinnost zajistit předčištění nebo mít speciální povolení, než jejich voda doputuje do obecní kanalizace. Jinak by mohly čistírnu doslova zahltit a ohrozit fungování celého systému.
Poslední článek stokové soustavy
A nakonec samotné čistírny. Čistírenským procesům se v dnešním článku věnovat nebudeme, nicméně je na čistírně nutné, aby všechno běželo podle plánů. Většinu času se dá znečištění dobře predikovat, ale stejně jako jinde, může i čistírna zažívat nejrůznější mimořádnosti.
Nová směrnice o čištění odpadních vod
Poslední desítky let tedy platí, že se na odpadních vodách podílí každý – od domácností přes firmy až po provozovatele čistíren. Tento systém dnes funguje a díky němu jsou naše řeky výrazně čistší než před třiceti lety. Jenže svět se mění a s ním i druhy znečištění a požadavky na ochranu vody. Proto Evropská unie v roce 2024 přijala novou směrnici, která nastavuje přísnější pravidla a otevírá další kapitolu péče o vodu.
Nová směrnice z roku 2024 přináší:
- povinnost čištění odpadních vod i v menších obcích
- povinnost zaměřit se na odstranění mikropolutantů – zbytků léčiv, pesticidů a kosmetiky
- větší energetickou soběstačnost čistíren díky bioplynu a oběhovému hospodářství
- přísnější dohled nad průmyslovými zdroji znečištění
- povinnost zpřístupnit data o kvalitě vypouštěné vody veřejnosti
Legislativa o odpadních vodách není jen složitý text právních předpisů. Je to nástroj, který nám všem zajišťuje, že voda v kohoutku bude pitná, řeky čisté a příroda zdravá. A svou roli v tom máme jak obce a průmysl, tak každý z nás doma.
Autorka: Petra Pešavová