Co s ním? Jako…s tím suchem?

Už jsme si řekli, co to sucho je a jak si stojí Česká republika, zaměříme-li se na sucho v ní. Ale jak proti suchu může naše malá země v srdci Evropy bojovat? Jaká jsou účinná opatření, která už se aplikují a na která bychom se měli ještě zaměřit? A co já a ty? Je něco, co bychom mohli udělat jako jednotlivci?

Bohužel vzhledem k tomu, že jako malá země nepatříme mezi „velké hráče“, kteří by snad mohli situaci výrazněji zvrátit, nezbývá nám než se na změnu a častější extrémy počasí včetně sucha adaptovat. Společně musí zasáhnout stát, obce i jednotliví majitelé půdy. (3,4)

Některá opatření jsou zaváděna v rámci již zmíněného Generelu, na němž se spolupodílí ministerstva zemědělství a životního prostředí. V roce 2019 ministerstvo zemědělství podpořilo opravy a výstavby 387 rybníků, čímž došlo k navýšení zásobního prostoru o cca 2,5 mil. m3 (cca 9 % objemu Stanovické přehrady zásobující pitnou vodou Karlovy Vary). Od začátku letošního roku zároveň nesmí být jedna plodina pěstována na lánu větším než 30 ha. Ze strany státu je i snaha meziregionálně propojovat a posilovat vodárenské soustavy. (2,5)

Při restitucích a rozměřování pozemků jednotlivých obcí dochází k obnově starých cest a stromořadí podél nich, také ke vzniku mezí, mokřadů a rybníčků. Další podobná iniciativa by mohla být nicméně stále více podporována státem.(4)

Objevují se i návrhy, že by měl stát platit majitelům lesů za absorpci CO2 jakožto celospolečenskou službu, vzhledem k tomu, že české lesy vstřebají asi 10 % vyprodukovaného CO2 na našem území. Pro vlastníka porostu je toto totiž momentálně spíše prodělečné nakládání s majetkem. V celosvětovém měřítku se tak chová třeba Brazílie, která požaduje kompenzace ušlého ekonomického zisku zachováním amazonského pralesa.(1)

Vědci z Akademie věd České republiky v expertním stanovisku AVex z března 2019 zmiňují celou řadu zásadních a poměrně rychlých opatření, jak napravit zemědělské hospodaření s půdou, a tím zlepšit adaptaci vůči nepříznivým obdobím, i jejich finanční náročnost. Vzápětí přináší některé argumenty, proč nejsou tato opatření dosud realizována.

My zde pro ilustraci uvádíme 3 z nich. (3)

  1. Přeorganizování a zmenšení bloků, změna orientace a střídání různých plodin je opatřením, které by vyžadovalo jen minimální náklady ze strany státu a projevilo by se do 3 let od realizace. Argumentem proti je slabá pozice pachtýře (nájemníka, který může mít z pronajatého majetku zisk) a komplikovaná administrativa LPIS (Veřejný registr půdy)
  2. Zavádění protierozních opatření jako jsou meze, remízky, biopásy, atd., jejichž účinek se dostaví okamžitě a pro celé území ČR by stát stála několik desítek miliard Kč, nejsou realizována z důvodů jako: nutnost vyčlenění plochy z komerčního využití, objíždění, šíření plevelů, údržba nebo nedostatky v legislativě.
  3. Udělat si ze zodpovědných a poučených hospodářů partnery, kteří nemusí následovat často nesplnitelné obecně platné postupy, ale mohou si volit vlastní cestu, za jejíž kroky odpovídá, by stát stálo několik stovek milionů korun a výsledek by se dostavil do 6 let. Toto zlepšující opatření ale naráží na neochotu měnit „zajeté“ vzorce, složitou administraci, častou neochotu obou stran se vzdělávat a hlavně na absenci vzájemné důvěry mezi zemědělci a kontrolními orgány.

Možná si kladete otázku, co s tím můžeme dělat jako jednotlivci. Jak šetřit vodu? Pokud jste dočetli až sem, pravděpodobně již alespoň nějaká opatření běžně praktikujete, pokud Vám ale stále chybí inspirace, můžete se podívat třeba na naši H2osmičku. Můžeme také přispět implementací systémů na zalévání či splachování dešťovou nebo užitkovou vodou. Při jejich realizaci lze požádat i o státní dotace přímo určené pro rodinné a bytové domy. (více info na destovka.eu). Každopádně naše omezování spotřeby má své limity. A bohužel dokud se nezačnou omezovat i „velcí hráči“, naše snažení nemá takový efekt.

Je ovšem třeba sobě, a hlavně našim čelním představitelům stále připomínat, že toto je vážná situace a že nám záleží na tom, aby byla v co nejkratším čase vyřešena. Pokud to voliči označí jako svou prioritu, je velmi pravděpodobné, že to nezůstane bez politické odezvy.

A proč že se chceme umět vyrovnat s extrémními situacemi, co vlastně po vodě chceme, proč je pro nás důležitá? Trefně to shrnuje článek od KlimatickáZměna.cz: (6)

  1. chceme mít trvalý dostatek kvalitní vody ve svých domácnostech
  2. chceme vodu pro zemědělství, lesnictví a průmysl včetně chlazení
  3. chceme, aby voda neškodila svými rozlivy či erozně-akumulační činností
  4. chceme provozovat vodní elektrárny
  5. chceme mít kde chovat ryby ve velkém i kam chodit na ryby sportovně
  6. chceme po vodě dopravovat zboží i lidi
  7. chceme se mít kde koupat a kde provozovat vodní sporty na tekoucích a stojatých vodách