Dostatečně kvalitní vodní zdroj a přístup k němu jsou nutně spjaté (nejen) s lidskou existencí. Není tedy překvapením, že blízkost potoka, řeky či jezera byla odedávna jedním z určujících faktorů při zakládání vesnic. V blízkosti těchto sídel se případně budovaly první studny.
Jak vesnice přerůstaly v města a voda byla potřeba mimo jiné i na stále intenzivnější zemědělství, přestávaly původní zdroje stačit. S tímto problémem si každá oblast poradila trochu jinak. V Egyptě využívali vodu z pravidelných povodní Nilu, kterou udržovali v oblasti důmyslným zavlažovacím systémem. Staří Řekové budovali první vodovody a veřejné lázně. A ve Starověkém Římě stavěli i stovky kilometrů dlouhé akvadukty, kterými přiváděli vodu do měst.
Během středověku docházelo k častým válkám, a tedy často nebyl čas ani peníze na opravu poničené infrastruktury či výstavbu nové. Hygienické standardy se ve srovnání s antickými civilizacemi výrazně snížily, a právě tak i kvalita dostupných zdrojů, což vedlo k šíření nejrůznějších epidemií.
I na našem území se odebírala voda nejprve z různých vodních toků či studen. Ve 12. století vznikly první gravitační přivaděče. K tomu se často využívaly například vykotlané kmeny stromů. První pražský vodovod určený pro veřejnou potřebu byl ovšem až Novoměstský vodovod vybudovaný v polovině 14. století. V následujícím období se rozmohla stavba vodních věží, trubní sítě i veřejných kašen. Pro potřeby hlavního města vznikly čtyři vodárny – pro Malou Stranu, Staré Město, horní Nové Město a dolní Nové Město pražské. Tento systém vydržel až do průmyslové revoluce v 19. století.
S rozvojem přírodních věd a medicíny došlo i k poznání souvislostí mezi kvalitou pitné vody a přenosem nemocí. Zároveň byly objevovány nové a účinnější metody její úpravy. Distribuce pitné vody tedy začala být vedena přes první moderní vodárny. Ty stávající často vznikly během 20. století. Například pražská podolská vodárna byla postavena roku 1929. Ještě starší je úpravna vody v Káraném, která využívá podzemní zdroje vody. Největší zásobárna pitné vody pro Prahu – ÚV Želivka – byla uvedena do provozu až v roce 1972.
Autorka: Kačka (Kateřina Kohoutová)
Zdroje:
http://zasobovanivodou.vsb.cz/index.php/osnova-prednasek/1-historie-a-zakladni-pojmy-ve-vodarenstvi
https://www.pvs.cz/historie/historie-vodarenstvi/
https://www.pvk.cz/vse-o-vode/z-historie-vodarenstvi/od-prvniho-vodovodu-dodnes/
https://vodnistrazci.cz/voda-a-technika/strucna-vodarenska-historie