Každá voda chutná trochu jinak. Roli hrají osobní preference jednotlivce, ale je to také o zvyku. Když nám do domácnosti teče voda nějaká, s odstupem času si naše chuťové pohárky zvyknou a člověk se tak nějak přizpůsobí. Jaké složky vody však výrazně mohou ovlivnit to, jak spotřebiteli voda chutná?
Zpravidla platí, že látky, které ovlivňují pach vody, mají vliv také na její chuť. Opačná situace ale vždy platit nemusí – některé látky, které ovlivňují chuť, na pach vliv nemají.
Chuť vody představují výhradně složky anorganického původu, např. vápník, hořčík, železo, mangan, hydrogenuhličitany, chloridy, sírany a oxid uhličitý.
Tyto složky jsou pro chuť vody esenciální. Musí jich být ve vodě obsaženo “tak akorát“, jinak mohou spotřebiteli chuťový požitek značně znepříjemnit.
Podíváme-li se podrobněji na některé ze zmíněných složek, tak hydrogenuhličitany a vápník lze označit jako složky žádoucí – mají na chuť pozitivní vliv.
Dále je nutné, aby byl optimální poměr mezi vápníkem a hořčíkem a hydrogenuhličitany, sírany a chloridy. Kupříkladu vyšší obsah hořčíku a síranů se zasluhuje o hořkou chuť vody.
Rozpuštěný oxid uhličitý lze ve větším množství využít k zamaskování “horší“ chuti vody, je-li to nutné.
Vyšší obsah železa a manganu působí na chuť vody negativně.
Kromě minerálního složení vody mohou chuť ovlivnit rovněž její fyzikálně-chemické ukazatele, např. pH a teplota. Ukazatel pH by se měl pohybovat v rozmezí mezi 6,5 a 7,5, nižší hodnoty mohou působit kysele a vyšší naopak zásaditě (“louhovitě“), kdy lze někdy registrovat až mýdlovou příchuť. Co se týče teploty vody, tak s vyšší teplotou se snižuje intenzita, kterou člověk postihuje při konzumaci vody.
Tak snad Vám ta “Vaše“ voda chutná a nezapomeňte dodržovat pravidelný pitný režim!
Autor: Martin (Martin Převrátil)
Zdroj:
PITTER, P. (2009). Hydrochemie. Praha: VŠCHT, 2009.