Jak je na tom sucho v České republice?

Sucho? Co s ním pořád máme? Vždyť se stačí kouknout z okna. Zase lije jako z konve. To je sice pravda, nicméně sucho je stále aktuálním tématem. Kde jsou ty nejsušší oblasti v Čechách? Jak dlouhodobě trvající sucho ovlivnilo a bude nadále měnit ráz hospodaření u nás?

Co se týče problematiky nedostatku vody, v naší zemi je největší problém na jižní Moravě, kde se výrazně zhoršily podmínky pro pěstování plodin. Brzy tam bude v létě sucho srovnatelné s tím ve středomořských oblastech. Změna klimatu naopak zemědělsky pozdvihla Českomoravskou vrchovinu, která Jihomoravský region vystřídala na pozici stěžejní zemědělské oblasti.(1)

Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi má Česko velkou nevýhodu. Je totiž jediným státem Evropy, který je téměř výhradně závislý na srážkách, protože zde nenajdeme významnější přítoky z cizích území. Jsme tedy takovou střechou Evropy. A kde budeme brát vodu, když tu srážkovou nezvládneme zadržet? (2,3)

V období 2012-2018 bylo u nás zaznamenáno 11 výraznějších epizod zemědělského sucha, které měly dopady na krajinu, zemědělství, lesnictví i další odvětví. Loni činil dubnový průtok vodních toků pouze 6-30 % dlouhodobého průměru v tomto měsíci. (2)

Od roku 2017 po dvouletém sledování ohroženosti jednotlivých oblastí ČR jsou v rámci Generelu vodního hospodářství krajiny České republiky navrhována a zaváděna různá agro-enviromentální opatření s cílem maximálně snížit dopady klimatu a zároveň zaručit ekonomickou návratnost těchto úkonů. (5)

Hospodářství na našem území není totiž příliš vhodně nastavené. Praktiky jako vjezdy těžké techniky na vlhkou půdu, orba na stále stejnou hloubku a nedostatek organické hmoty snižují schopnost půdy udržet vodu. Zároveň jsou až ¾ půdy pronajaty, vlastníci nemají přehled o situaci na jejich majetku a nájemci jsou vzhledem ke krátkodobé vizi užívání půdy bez motivace investovat do drahých dlouhodobých opatření.(2)

Přestože je vysychání země trend pozorovaný už od starověku, od počátku 20. století rapidně zrychluje. V posledních zhruba 50 letech je až 40krát rychlejší než za celé sledované období. Informace, které vědci získali z letokruhů různých stromů a trámů potvrzují, že ta současná sucha jsou nejhorší od dob Římského impéria. (6)

Z této studie zároveň vyplývá, že už na přelomu 12. a 13. století byla půdní vlhkost na našem území srovnatelná se současnými hodnotami. V té době se zde pěstovaly fíky nebo melouny. Další větší sucho bylo pak na počátku 16. století. Koncem toho století pak došlo k ochlazení vlivem tzv. malé doby ledové. Na podobnou situaci ale lépe nespoléhat. Jednak dodnes není známa příčina tohoto ochlazení (možná série sopečných erupcí), jednak by dnes byl potřebný výrazně větší impulz než před 400 lety. (6)

Industriální revoluce, která dosáhla svého vrcholu kolem roku 1830, odstartovala rychlý rozvoj průmyslu a dopravy, čímž mimo jiné podpořila těžbu a spalování nerostných surovin. Vzrostly nároky lidstva na energii a výrobu.

U nás pak situace vyeskalovala za vlády komunistů v minulém století, která nedbala negativních vlivů průmyslové výroby a industrializovaného zemědělství. Intenzivní těžba nerostných surovin spolu s rozoráváním mezí, melioracemi (soubor opatření vedoucích ke zlepšení úrodnosti půdy, v tomto kontextu mluvíme ale nejčastěji o odvodňování), kácením stromů, likvidací rybníků a scelování pozemků s vidinou vysoké produkce měla za následek devastaci krajiny a životního prostředí. Navíc po roku 1989 byla půda v okolí měst zabírána pro sklady a dopravní stavby. Dnes je podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy až polovina půdy ohrožena střední až silnou erozí. (2,4)

Ani předpovědi odborníků nejsou nikterak uspokojivé. Předně je vhodné podotknout, že už neexistuje ‚u vás‘ a ‚u nás‘. Klimatická změna je opravdu globálním problémem, tedy problémem všech, včetně těch, kdo o něm neví, neuznávají ho nebo ho nezapříčinili. Míra dopadu a možného vlivu na faktory klimatickou změnu podporující se však může v různých koutech světa lišit.(1)

Již dnes je podle vědců nereálné splnit závazek států OSN vyplývající z Pařížské dohody z roku 2015, tedy udržet hranici oteplení pod 2 °C od doby před průmyslovou revolucí. A to i za předpokladu, že by okamžitě došlo k absolutní minimalizaci emisí CO2. Navíc vzhledem k tomu, že z historických zkušeností vyplývá, že snížení emisí prakticky vždy znamená nebezpečí pro ekonomický růst, mnoho klíčových států se klimatickým dohodám brání. (1)

Někteří by mohli snad namítat, že pouze dojde k posunu zemědělství a dalších aktivit závislých na klimatických podmínkách do oblastí dále od rovníku. Bohužel, tyto oblast nebudou nikdy schopné poskytnout dostatečně kvalitní půdu, ani slunečního svitu se do těchto oblastí nedostane více než nyní. Například na Sibiři se pravděpodobně změna projeví spíše stále výraznějšími extrémy.(1)

Vyhlídka tedy opravdu není růžová. Četnost a intenzita epizod sucha i rozsah zasažené oblasti porostou.(2)

....